Co jsou to ty zdravé hranice

Není těžké si představit, kde má hranice naše tělo – prostě vidíme a cítíme, kde je a kde už není. Trošku složitější je představit si hranice svého osobního prostoru, ale věřím, že většina z Vás je také cítí, zejména když jsou porušovány – když se k nám přiblíží příliš blízko někdo, koho tam nechceme. Osobní prostor máme kolem svého těla, každý z nás ho má jinak velký a mění se v čase i podle situací a ve vztahu ke konkrétním lidem. I náš osobní prostor má své hranice. Tyto dva příklady uvádím proto, že není těžké si je představit a jejich udržování není zas tak složité. Zdravé hranice, o kterých chci ale psát v tomto článku, se týkají našeho vnitřního světa – myšlenek, postojů, názorů, hodnot, a z nich vyplývajících rozhodnutí a činů. Vzhledem k tomu, že tento náš svět není viditelný ani hmatatelný, platí totéž pro jeho hranice. Vnímat je můžeme jen my sami a také my jsme ti jediní, kteří je mohou nastavovat a chránit. Píšu mohou, ale pravdou je, že musí, chceme-li žít spokojený život. Dobrá zpráva je, že se s nimi dá hýbat kdykoli, klidně teď hned si je mohu nastavit znovu jinak. Jen je třeba tuto změnu ustát před okolím, aby je respektovalo a nepřekračovalo.

Proč jsou pro nás zdravé hranice tak důležité

Jak už jsem zmínila, jsou to hranice mého prostoru vnitřního světa, chování a všeho, co ze mě dělá právě to mé JÁ. Jistě už jste slyšeli, že NE je to, co nás definuje. NE je současně jakýmsi hlídačem těchto hranic ve chvíli, kdy se je snaží někdo překračovat, my si toho všimneme a chceme tomu zabránit. Uvedu příklad – jsem 30ti-letá žena, před rokem jsem se vdala a přijedeme na návštěvu k mamince od manžela. Ta se mne začne vyptávat, kdypak bude konečně to děťátko, že ona by už chtěla jezdit s kočárkem atd – v mém vnitřním světě se ale odehrávají věci, které s ní sdílet nechci, např necítím se na dítě ještě připravená nebo mám zdravotní problémy a nedaří se nám to atd. Ve vztahu ke tchýni vnímám tyto dotazy jako překročení hranic. Je tedy potřeba její „útok“ odrazit. NE může vypadat různě – od rázného „o tom se nechci bavit“  po vtípek, který odvede téma hovoru jinam nebo odchod ze situace, například opuštěním místnosti. Každý volí jiné strategie, ale někdy je nakonec opravdu třeba říct to rázné NE.

Zdravé hranice se nazývají zdravými právě proto, že jsou pro nás prospěšné, ne-li nutné. Náš prostor je místo, kde se potřebujeme cítit bezpečně. Některé lidi držíme mimo něj, některé vpouštíme trochu blíže, protože jim důvěřujeme. Rozhodnutí je ale vždy na nás. Abychom byli jako osobnosti uvnitř silné, stabilní a zakotvené, potřebujeme mít svůj prostor pod kontrolou a rozhodovat o něm. Nikdo cizí by na to neměl mít právo. Jak na to? Cestou jistě není vinit ty, kteří na naše hranice útočí- berme je spíše jako ukazatele, kde hranice máme, kde je potřeba je zesílit a kde už to funguje. Čím pevnější hranice jsou, tím se cítíme sebevědoměji. Pak se můžeme opravdu uvolnit a žít v klidu svůj životní příběh beze strachu. Je to cesta na delší čas, ale první krok můžeme udělat hned teď – tam, kde víme, že se nám hranici nedaří udržet, na tom vědomě začněme pracovat.

Jak poznat zdravé hranice a co s tím

Jak jsem již uvedla, své hranice cítíme například ptá-li se nás někdo na otázky, na které nechceme odpovídat, protože odpovědi leží v našem prostoru, do kterého daného člověka nechceme pustit. Jedná se ale často také o požadavky a očekávání ze strany druhých – např jsme vystavováni situacím, že se musíme rozhodnout pro variantu, kterou ve skutečnosti nechceme. Nejde o to, že by člověk měl vždy myslet jen na sebe a nepřijít mamince na oslavu, protože se zrovna špatně vyspal a nechce se mu. Mám na mysli situace, kdy mne třeba partner přesvědčuje, že bych měla jet s jeho kolegy na dovolenou a já vím, že to je přesně to, co nechci, navíc své poslední dny dovolené chci strávit s kamarádkou v horách. Rozdíl mezi těmito situacemi poznáme snadno – buď jde jen o lenost, která se dá překonat, ale ve skutečnosti chceme říci ano nebo jdeme úplně proti sobě a potlačujeme uspokojení svých základních potřeb na úkor druhých – ve skutečnosti to nechceme, jen se snažíme vyhovět, zavděčit, atd. Někdy k tomu býváme tlačeni různými formami manipulace – citovým vydíráním, nátlakem, vyhrožováním následky, tlakem na rychlé rozhodování, atd. Manipulace mohou být zřejmé ale i skryté, o nich bych se ráda rozepsala až v jiném článku, je to širší téma. Každopádně pokud cítíte, že jste do nějakého rozhodování nějakým způsobem tlačeni, ale vnímáte, že vy sami to nechcete a váš vnitřní hlas volá NE – tak zpozorněte, tady jsou vaše hranice. Tady je třeba hlídat.

Poznáte je často i na těle, jste-li vnímaví. Spousta z nás má nějaké své místo na těle, kde cítí, když se dostává někam, kde být nemá nebo nechce. U někoho jsou to potíže s žaludkem, někdo cítí tlak na hrudi nebo bolest v zádech. Pokud se vám tedy například opakovaně začne špatně dýchat, když se máte vydat např. na návštěvu k partnerově kamarádce, asi je tam něco špatně. Možná to ve skutečnosti nechcete a jen to neumíte přiznat – buďto svému okolí nebo někdy ani sami sobě.

Jak si zdravé hranice nastavit

Jakmile vím, kde hranice jsou, mám již velkou část práce za sebou. Nyní je potřeba hranice udržovat. Tzn. v situacích, kdy cítím, že je opravdu třeba říct ne, to udělám. Překonám strach a postavím se za sebe. Je dobré začínat malými krůčky, tzn. zaměřit se například na jednu konkrétní situaci s jedním člověkem, která se mi opakuje a já vždy nakonec řeknu ano, i když toho pak lituju a v hlavě se mi honí proč jsem to zas přijala, příště už ne. Začněte tedy na této situaci. Pokud se vám to náhodou nepodaří napoprvé, neobviňujte se, a zkuste to znovu příště. Až se vám jednou podaří odmítnout, to, co z hloubi duše nechcete, ohromně se vám uleví a vaše síla vzroste. A budete mít odvahu tento krok znovu zapakovat. 

Doporučuji začít malou výzvou a až si buďte jistější, pokročit k silnějším a odvážnějším vymezením. Možná vás překvapí, že se nic hrozného nestane, jen se vám uleví. Dlouhodobě se to ale některým lidem ve Vašemu okolí nebude líbit, buďte na to připraveni. Ti, co byli zvyklí, že na vše kývnete, se projeví a budou chtít, abyste zůstali obětaví za každou cenu. Nenechte se tím odradit. Pokud svá rozhodnutí děláte na základě vnitřního pocitu, s láskou a klidnou silou, pokud hájíte svůj osobní prostor a vymezujete se vůči věcem, které vám nesvědčí nebo dokonce ubližují, nebudete si reakce okolí brát k srdci. A krok za krokem si vytvoříte silný vnitřní prostor, z něhož se vám bude každé další rozhodnutí činit snadněji a snadněji.

Jak poznat, že je mám dobře nastaveny

Zdravě nastavené hranice poznáte snadno. V situacích, kdy se máte rozhodovat, odpovídat na dotazy nebo se jakkoli vymezovat, cítíte uvnitř sílu a klid. Víte, co chcete a co ne. Pokud to chcete, řeknete ano a tohoto rozhodnutí nelitujete, už nad ním nepřemýšlíte. Pokud něco nechcete, okamžitě to odmítáte, aniž byste to sáhodlouze vysvětlovali a omlouvali se. Cítíte, že je to tak správně a posiluje to vaši vnitřní sílu. Nečekejte však stoprocentní výsledek, každý z nás má ještě nějaká místa, na kterým musí pracovat. Důležité je cítit se dobře.

Na závěr

Tématu nastavení zdravých hranic jsem se tímto článkem dotkla jenom obecně a částečně, je to totiž téma hodně široké a hluboké. Každý máme jiná témata a řešíme je s různou naléhavostí. Pokud byste chtěli probrat právě ty Vaše hranice a pomoci s jejich nastavováním a udržováním, jsem tu samozřejmě pro Vás. Shrnu-li to tedy obecně, má rada na závěr zní:

Věřte mi, opravdu nejste povinni komukoli odpovídat na cokoli ani se účastnit jakékoli akce, na kterou jste pozváni nebo přijmout každou nabídku, přestože se vám nelíbí. 

Přeji Vám hodně sil při nastavování Vašich hranic, ať jsou nastaveny a chráněny zdravě a s láskou, sebevědomě a klidně. Ať se ve svém prostoru cítíte bezpečně a svobodně. Ať každé ANO i NE jde z vašeho nitra a těchto voleb již nelitujete, naopak si je užíváte.

Držte se. Vaše Kateřina